Co je opravdová hra Co je hra – vlastnosti a znaky hry Hra je mezi činnostmi člověka činností specifickou – vyznačuje se určitými znaky a vlastnostmi, které ji od jiných činností mohou odlišovat. Obecně je možno říct, že čím více se v činnosti objevují tyto znaky, tím více ji můžeme jako hru označit.
Godi Keller Norský waldorfský učitel s třicetiletou praxí a docent na universitě Rudolfa Steinera v Oslu. Vede pedagogické kurzy po celé Evropě i mimo ni. Byl u zrodu evropské asociace rodičů waldorfských škol. Soustředí se na podporu zdravého rodičovství a je zván k přednáškám do nejrůznějších typů škol. V současnosti se zabývá především výchovou v době dospívání, těžce vzdělavatelnými dětmi a otázkou autority a rolí rodičů ve školách. Rozhovor pro iDNES.cz vznikl v červenci na Letní škole pro pedagogy lesních mateřských škol, kterou pořádá Asociace lesních MŠ. V Norsku pracuje s dětmi, které vypadly ze školského systému, neboť nebyly schopné uspět v soutěživém prostředí.
Když bylo mému synovi 6 let, založil jsem si takovou speciální složku. Na jeho textové výtvory. Syn se mi totiž najednou… rozepsal. A není divu. Začal chodit do školy. A v první třídě se děti učí psát. Zprvu jsem různě po bytě nacházel jen stále stejný tag: „Vojta Bohuš 1.A“. Jako otec jsem se už dmul pýchou, když se na mém pracovním stole objevil první vzkaz: Synáček také velmi brzo pochopil, jak si naklonit svého chlebodárce chytrou masáží profesního ega: Potěšila i jeho morální podpora v mé utkvělé představě, že se na stará kolena naučím hrát jako Federer: Spolu s 2.A přišel ke slovu i rozmáchlejší formát a objevení kouzla extra-boldu: Tak určitě,
Každá z navštívených škol, byla absolutně odlišná od předešlých. Přesto je několik rysů, které mají všechny společné. Ačkoli se nejednalo o svobodné školy v silném slova smyslu (ve srovnání se Sudbury či Summerhillem), společné znaky všech těchto škol se alespoň zčásti překrývaly s optimálními podmínkami pro vzdělávání, jak je u tradičních kultur nalezl a pro naši kulturu popsal Peter Gray (z pražské přednášky 15. 4. 2016): Společnost očekává, že děti nesou zodpovědnost za své vzdělávání. Děti mají neomezenou svobodu si hrát, zkoumat a sledovat svoje vlastní zájmy. Mají možnost hrát si s nástroji, které se používají v jejich kultuře. Mají otevřené dveře k různým dospělým, kteří mají zájem dětem pomoci a
„V kolik byste vstávali, kdybyste mohli?“ … je otázka, kterou chci položit v dnešním blogu. Prvními dvěma slovy – “kdybyste mohli” – myslím dny, kdy vás nic netlačí, ráno nikam nemusíte, nebudí vás děti, nezvoní budík. V kolik jdete úplně přirozeně do postele? A v kolik se pak ráno vzbudíte sami a vyspalí? Tušíte? Pokud vůbec ano, jaké procento večerů jdete spát tak, jak se vám uvnitř chce a jaké procento ráno vstáváte podle svých vlastních vnitřních hodin, odpočatí, vyspalí, vyrovnaní? Ptám se proto, že dostatek spánku je jednou z hlavních ingrediencí dobrého učení a pro někoho možná překvapivě i pevného zdraví a dlouhého života. Když